Sedím si u sebe v ateliéru v Portugalsku a koukám do dálky z okna na hory a najednou mým tělem projede vlna a mně se chce brečet. Jdu za Alanou, spolubydlící ~ elfkou, s otázkou: “Co děláš?”
Z obýváku se line hustota. Moje drahá přítelkyně se rozhodla čarovat a přizvat k nám domů hluboký zármutek. Otevřela portál a já jsem se okamžitě napojila. Byla to nechtěná pozvánka, která byla potřeba. Přeci jen začíná program Amazonka a já cítím energii žen, které řekly ANO. Jejich staré programy odchází, pouští je…A co v těle s tím, jaká energie je potřeba, aby každá získala to ONO zněla moje otázka do vesmíru. A z vesmíru mi hned přišla odpověď na míru. Moje osobní setkání se zármutkem, abych si to připoměla, abych si to zvědomila…to, že zármutek je VLNA, a mým spouštěčem je FRUSTRACE z mé vlastná neschopnosti plánovat. Z toho, že tam někde pořád čučím na oběť…a mysl jede příběh za příběhem…a já řídím, funguju ve světě. Vyměňuju auto a brečím a brečím a jdu hloubš a hloubš. Občasně se vynořím z ponoru a směju se tomu, jak sedím v autě s otevřenou střechou a připadám si jako v hippiesáckým minibusu (včera jsem si málem jeden koupila a vesmír okamžitě odpověděl autem z půjčovny). No a zpátky do křečí smutku.
V takovýto moment chci DOMŮ, chci komfort, bezpečí…OPRAVDU? Neee…chci to jen cítit v každé buňce těla, řvu, křeče, válím se v písku a dávám mamce zpátky její nejistotu, její STRACHY, které jsem měla uložené v levém SIčku. Cítím to, každým dalším tepem mého srdce. ŽIJU, naplno. Chvilka klidu…je tam ještě víc a já tam můžu jít, vím, že můžu, věřím si, už tolikrát jsem tam byla a vždycky po bouřce bylo tak krásně. Když můžu já, tak každá. Křeče a já jsem opět v slzách a křičím na kolenou a všechno to odevzdávám.
Umírám, zas a znovu.
Je to její a já jsem VOLNÁ…prostor.
Oči mám jako králík, celodenní brek.
V minulosti bych tento prostor chtěla zaplnit jídlem a teď, teď se ptám svého těla, co potřebuje. Po třech litrech kokosový vody jsem tak vděčná, že si tvořím svůj život a můžu si dovolit se válet v breku klidně i celý den. To je moje práce…je to hustý a já tady budu uvolňovat a držet pole SVOBODY pro tebe, tebe i TEBE.
Protože je na čase a ty můžeš taky.
VOLNOST.
Dovoluju ti se rozletět.