Z Deníku Amazonky: Wild & Free s Koňmi

Z DENÍKU AMAZONKY / část I.

Probouzím se uprostřed noci v jedné velké vlně pravdy: “Eliško, potřebuješ nové základy, proměnit tu svou strukturu uvnitř, tak abys mohla tvořit a žít ještě zářivější život.”
Je to tak, sice mám všechno, co jsem si přála a vím, že zbytek přichází, ale cítím, že mě volá jít do svého těla nově, jinak. Volají mě koně. Volá mě specifické místo…to proč, se dozvím, až když si poprvé šlápnu na půdu místa v Portugalsku.

Sedím uprostřed pastviny. Lehce nervózní ze setkání s tak nádhernými bytostmi. Již několik týdnů cítím jejich sílu a práci na mě v energetickém poli. A dnes je potkám poprvé. S koňmi mám krásný vztah, jako malá jsem občas jezdila. A vždycky, když jsem někde viděla koně připoutané, zašněrované, tak jsem je chtěla rozvazovat (tak jako všechna ostatní zvířata na zemi včetně lidí )
Pamatuji si, že se mamka každý rok koukala na Velkou Pardubickou, a já jsem u toho každý rok brečela. Honění se za vítězstvím pro lidi a ten jeden kůň, kterého si pamatuji dodnes, který uhoněný skok nepřežil. A to všechno proč, pro medaile a peníze.

A teď tady s takovou vděčností sedím na místě, kde se s koňmi zachází vědomě. A v jejich přítomnosti je to cítit. Jejich svoboda a moudrost léčí v mnoha dimenzích. Hlavně to naše lidské srdíčko. A to mé právě buší jako hrom.

Slyším kopyta silně dunět o zem. Je to rychlost s jakou se koně blíží ke mě. Ukazují svou majestátnost a nevypadá to, že by zastavovaly. Dokážu věřit, že ví, že sedím na zemi nebo mám utíkat? Dýchám…

To proč tu jsem, dává každý den větší a větší smysl…

Z DENÍKU AMAZONKY / část II.

Stádo, tak jako skupina…patřím tam, budou mě mít rádi, přijmou mě? Nečekaně jsou ve mě tyto energie tak cítit. Je to první ráno, kdy vstupuji do energetického pole stáda.

Koně se poklidně pasou a chystají se k vesmírnému letu, k otevření jejich pole snů. Pokud mají totiž koně volnost dělat to, co jsou od přírody zvyklí, tak za noc ujdou něco kolem 15 km. Po východu Slunce pak zpomalují a přes den spí a to je ten čas, kdy se dějí zázraky.

Ukazují se mi snad všechny moje programy, které jsou spojené s pocitem sounáležitosti. Patřit do kmene, na zemi, s ostatními. Zpomaluji. Je jediná cesta, jak vstoupit do hloubky, ve které se s koňmi chci setkat a to skrze mé srdce.

Pomaličku s respektem a velikou prostorností krůček po krůčku jdu do pole. Cítím, jak si mé vnitřní dítě chce hrát, chce se rozběhnout, skákat, zpívat, křičet, kutálet se, být naprosto spontánní. Jak se mé tělo chce hýbat? Tolik energie…a uvnitř si říkám, co když to stádo odejde, když se takhle ukážu, když se takhle opravdově vyjádřím, co když je vystraším?

Oslíci, kteří jsou, jak by babička řekla, potížisti tohoto stáda, za mnou přichází jako první. Chtějí si mě očuchat a pořádně podrbat. Vítají mě. A kousíček uvnitř mě roztává. Cítím pozvání vstoupit blíž, jdu si stoupnout mezi dva koně. Uvnitř slyším jen tu buď, nic nedělej. My se o zbytek postaráme. A tak je nechávám, ať na mě kouzlí, a jen si užívám bytí v jejich přítomnosti. Vnímám, jak jako stádo fungují, jak se navzájem podporují, jak spolu komunikují. V této rezonanci mi přichází nový pojem pro to, jak si volím vést, jaké prostory si volím ještě vědoměji tvořit: WHOLEARCHY (místo hierarchy neboli hierarchie) POHYBOVAT SE JAKO CELEK V DARECH VŠECH.

Všichni vedou ve správný moment, kdy potřebují s tím, co je jejich esence. A co ještě jsem se od nich dnes naučila není jen mentální, hlavně se mi toto vědomí plně ukotvilo v každé buňce těla: “V momentě, kdy se pohnu, celé moje pole se hýbe se mnou do dalšího přítomného okamžiku!”

“Vždy zůstaň v povědomí o okolí: v přítomnosti a propojení v těle, i když channeluješ, ledaže někdo, komu věříš, drží půdu pod nohama.”

Z DENÍKU AMAZONKY / část III.

Probouzím se do setkání se stařešinou stáda, černého zářivého koně, který na mě s východem Slunce čeká. V mém srdci slyším: Nejhodnotnější platidlo v komunitě je LÁSKA, PŘÍTOMNOST a DOTEK.

Cítím, že dnešek bude hluboký. Cítím kontrolu, kterou držím a vedení od koní tuto kontrolu pustit. A tak zjemňuji. Podpora přichází. Zjemni do zranitelnosti. V dalším momentu již v trávě u kopýtek koní pláču za to, jak zdroje na zemi zneužíváme. Naši matku, ženství … a jak to vlastně mám uvnitř v hloubce já?

V prostoru stáda si nacházím bezpečný koutek v trávě u majestátného korkovníku a brečím, slzičky hloubky mé lásky. Brečím dojetím, jak nádherné, kouzelné a hluboké mé srdce je, jsem na živu.

A v tomto zranitelném momentě za mnou přichází kaštanově hnědý kůň, jmenuje se Ri. Jen tak tam se mnou je, pase se vedle mě a já se mu dívám do očí. V dalším okamžiku mi začne pusinkovat korunu hlavy a já dostávám nezastavitelný záchvat smíchu. Podívám se do nebe a nad námi roztahuje svá křídla orel…Umírám.

To slyším uvnitř. Cítím ty nepotřebné programy a nastavení padat jak přezrálé švěstky ze stromu. Jsem nasraná, jsem naměkko, jsem všechno.

A odpouštím si.

Z DENÍKU AMAZONKY / část IV.

Všechno kolem mě voní horkým Portugalským létem, je to boží nádhera a já se nemůžu ani pohnout. Cítím moje ledviny, ospalé, pomalé, těžké. Nechce se mi za stádem, taaak se mi nechce, ale jdu. Vím, že je to součást procesu. Co mě čeká dnes?

Je má volba, jestli se budu cítit těžce nebo lehce. A tak energií hýbu, i když se mi opravdu nechce. Začínám poskakovat se svým vnitřním dítětem, skáču přes pole, tančím si a najednou se otevírá nový zdroj energie uvnitř mě. Cítím impulz vytvořit oltář pro manifestaci přání. Vybíhám na kopec do středu trasy, kterou koně každý den prochází a hraju si. Moje tělo začíná tančit…tančit a tančit, tančit tak jako nikdy. A to pokud mě znáš, tak víš, že svými boky hýbu ráda a často, ale takové pohyby jsem v sobě ještě nezažila. Moje boky kmitají ze strany na stranu. Jsem jako brazilská tanečnice na karnevalu a nemůžu přestat. Jsem naprosto v transu.

Tento můj nově nalezený zdroj energie a moje high je naprosto jiné než kde jsou dnes koně na jejich snové cestě. Proto je jen zdravím z dálky a počkám na setkání večer, až se můj vnitřní karneval zklidní.

Když si dovolíme následovat naše nejvyšší nadšení, vždy máme energii. Energie je vždycky dostupná a je na nás, jestli se otevřeme a propojíme se zdrojem nebo ne. To horko dne se proměňuje s vánkem západu slunce a já si již jemněji tančím v trávě a celé stádo koní za mou přichází.

Připojuji se k jejich večerní procházce a vnímám v propojení s pravdou v očích koní životy, kdy já jsem byla ten, co znásilňuje, kdy já jsem byla ta, co útočí…bolestivá pravda, moje karma.

Jdu uprostřed dvou nádherných hnědáků Laurena a Tijana, kteří mi pomáhají tuto karmu zvednou. Cítím, jak se tyto životy, vzpomínky, otisky, balíčky z mého těla vypařují a mizí jak pára nad hrncem.

S velikým děkuji si lehám do trávy a sprchuji se vesmírným prachem pod zářivým hvězdným nebem.

Z DENÍKU AMAZONKY / část V.

Momo, hřebec stařešina stáda, se na mě upřeně dívá. V jeho očích vidím soucit, jemnost, pochopení, přijetí a péči. Poslední dny byly tady pro mě velký. Takovou hloubku, na kterou jsem se musela podívat v pravdě, jsem dlouho nepotkala. Bolelo to a zároveň vím, že to je ta cesta ke svobodě.

Rozpomínám si i na jeden ze snů, kterých tu mám požehnaně. Léčení jede bez přestávky. Ten sen byl o naší rodině. Stáli jsme ve frontě na lístky, neptej se mě na co. Určitě nějaký dobrodružný film, pokud to vybíral taťka. Nechala jsem rodiče čekat na specifickém místě a šla lístky zařídit. Můj táta se rozhodl, že se na to čekání vyprdne a odejde, a já jsem ve snu viděla všechny ty souvislosti, které se mi otiskly z jeho chování do vnitřního muže a vztahů. A ve spánku jsem cítila, jak jsem naštvaná, že nedrží silnou přítomností pole a takové to “já vím, že to dokážeš, máš tu prostor, tolik času, kolik je potřeba, fandím ti.”

Rozběhla jsem se ve snu a přišla scénka z nějaké tradiční grotesky, kdy jsem ho kabelkou doslova mydlila. A tak už vím, odkud ta moje netrpělivost pochází. Ahaaaaa, a vracím tuto energetickou nitku odkud přišla a odpouštím si za všechny momenty, kdy jsem to žila.

Zadívaná do očí MOMA, s proudem slz, které hladí mé citlivé srdíčko. A slzičky proudí dnes celým dnem. Brečím, protože pouštím tu starou Elišku, rodím se do nové. Mé srdíčko bolí a zároveň se těší.
Pouštím. Děkuji, koníčci za vaši pomoc. Děkuji, za to, že děláte tuhle práci tady na zemi, s námi, podporujete nás.

Jsme v tom společně.

Z DENÍKU AMAZONKY / část VI.

Moje bříško se dotýká a dýchá společně s jeho.

Ladíme se do rytmu a celé mé tělo se uvolňuje. Je to majestátný hřebec stáda, mustang Mercur, ke kterému mám od začátku respekt.

Přišel dnes za mnou a otevřel pole propojení. Dotýká se mé duše a další střípky poznání, které ani nedokážu pojmenovat, zapadají do mé mozaiky darů, které se tu na mě sypou.
Možná je to chvilka, možná statísíceletí, nevím. Jen jsem. A když se naše bříška oddálí, beru do rukou krystalovou mísu a otevírám prostor pro předání zvuku, podporu pro ně, pro celé stádo.
Postupně si ke mě několik koní pro zvukovou koupel přichází.

A já jsem v kanálu světla zvuku.
Možná chvilku, možná statísíceletí, nevím.

Jen jsem.

Z DENÍKU AMAZONKY / část VII.

Probouzím se v noci několikrát.

Jednorožci se mnou pulzují a slyším jak mě stádo volá za nimi. S rozbřeskem vyrážím a oni na mě opravdu čekají. Ani je nepřekvapuje, že jsem tam, jen kývnou hlavou: “no konečně, ještě než dneska odjedeš, tak toho máme dost co předat, poslouchej.”

Tančím si s vycházejícím sluncem na mém oblíbeném místě na kopci, kde na celé stádo krásně vidím. Je to takové mé posvátné místečko tady u oltáře, který jsem tam v první dny vytvořila. Ani nemrknu a Rosa, nádherná bílá klisna je u mě. A za moment celé stádo, které mě obklopuje a já jsem v kvantovém poli, kde se mi aktivují další dary frekvence jednorožců.

Ono to jde ještě víc? Anoooo…!

V momentě, kdy tento proces dokončí, tak je slyším: „pojď, musíš se teď pohnout, integrovat skrze tělo, pojď s námi, ukážeme ti nové kouzelné místo.“

Přidávám se ke stádu, jsem jednou z nich. Ukazují mi kam šlápnout. Zpomalují mé kroky. Beze spěchu, není kam spěchat. V srdci mám pro těchto posledních momentů s nimi ještě pár otázek. Ptám se na jasnost svých dalších kroků.

Koně sdílejí a já poslouchám.

S nádechem dosedám na oltář kouzel zelené pastviny, kde se sladce zbytek rána válím a koně se kolem mě pasou. V ukotvení ještě víc doma, uvnitř těla s blažeností a láskou v srdci a lehkostí své duše jim děkuji. A vím, že se uvidíme již brzy, protože mi stádo ukázalo, že tu čeká spousty darů i pro ostatní a já jsem mostem k nim.

A tímto tě na tento duhový most do hloubky svého srdce zvu.

Máme poslední místa na pobyt v Portugalsku. Je jedno z nich tvoje? 

Teď je ten nej čas se přidat, abychom ti za prvné místečko mohly zarezervovat v našem nádherném ubytování, které máme na integraci a cena letenky do Portugalska se také postupně zvyšuje, takže se pokud se rozhoupáváš tak se přidej. 

Moc se na tebe těšíme.

POZVÁNKA: Pobyt Amazonka WILD & FREE v Portugalsku.

Věděla jsi, že se se mnou můžeš vydat za divokými koňmi a oceánem do Portugalska již v červenci 22-28/07/2024, a ještě u toho být provedena praktikami a rituály? Mrkni na záznam živého Q&A hovoru, kde o celém pobytu sdílím víc tady >>>