Připadáš si moc? Jiná než ostatní?

#ALOHADĚLOHA

Nádherná ,

možná si někdy připadáš… příliš.

S dosednutím domů na Bali tento týden jsem si uvědomila, jak i já jsem se občas cítila moc…moc orgasmická, přírodní, taková jaká jsem.
Hlavně v prvních měsících, kdy jsem si zvykala na Dubaj.

Musela jsem si znovu připomínat, abych se nezmenšovala. Vědomě si volit, že moc a příliš a ještě víc, je to kde jsem to já. Kde cítím život a pulzuji jím skrze sebe.

Tady na ostrově na Bali moje tělo hluboce vydechlo.
Jsem tu teď “moc” uvolněná a vyživená.

Možná se i ty cítíš…

Příliš citlivá. Příliš pomalá. Příliš komplikovaná.
Příliš tělesná. Příliš tichá. Příliš hluboká.
Příliš vnímavá pro tento svět, který chce jednoduchost, rychlost, výkon.

A možná ses to naučila skrývat. Zrychlovat.
Smršťovat se. Zmenšovat hlas, dech, chuť.
Aby to „dávalo smysl“. Aby tě ostatní „vydýchali“.

Ale tady je pravda, kterou ti chci připomenout:

Možná nejsi unavená ze života.
Možná jsi jen unavená z reality, která ti nesedí.

***Poslední týden byl ve znamení balení a proměn. Zabalit apartmán, poděkovat moři a poušti a letíííme vzhůru novým dobrodružstvím. Je mi tady na Bali hezky.

zázračné pravdy a ženy, které si pamatují…

Existují ženy – a možná i ty jsi jednou z nich – které v sobě nesou vzpomínku (otisk).
Ne mentální, ale tělesnou.
Ne konkrétní, ale pravdivou.
Pamatují si svět, kde se věci dělaly jinak.
Kde se rozhodovalo cítěním, ne tabulkou.
Kde se mluvilo skrze dotek, pohled, ticho.
Kde tělo nebylo problémem, ale kompasem.
Tahle vzpomínka žije ve tvé pánvi.
Ve tvých kostech. V tom zvláštním smutku, který občas přijde z ničeho.
A říká:„Tohle není všechno. Takhle to být nemělo.“

Jak poznáš, že si pamatuješ?

● Cítíš nepopsatelný stesk, i když máš „všechno v pořádku“.
● Dotýká se tě krása tak hluboko, že tě to bolí.
● Zrychlený svět tě vyčerpává víc než cokoli fyzického.
● Máš silné vize, sny nebo obrazy, které nedokážeš zařadit, ale víš, že jsou tvé.
● Potřebuješ prostor. Ticho. Přítomnost.
● Víš, že něco v tobě čeká na návrat.

A co když…?

A co když tvé pocity nejsou chyba?
Co když nejsi přecitlivělá, ale napojená?
Co když nejsi mimo, ale před?
Co když ten svět, který ti nesedí…
…není tím, ve kterém jsi měla zapustit kořeny?

Co když právě ty jsi tu od toho,
abys pomohla přivést zpátky jinou realitu?Ne tím, že ji vytvoříš hlavou.
Ale tím, že si vzpomeneš. A začneš ji žít.Tohle není článek.
Tohle je aktivace.Pokud při čtení cítíš husí kůži, puls v pánvi, oči na krajíčku…
je to v pořádku.
Nic s tím nemusíš dělat.

Jen si nech vše, co přichází, proudit a pulzovat tělem.Tvoje paměť se probouzí.
A to znamená jediné: jsi tady správně.A já jsem tady.S tebou.
Na každém kroku zpátky k tobě.Doma.

MILUJI tě. Žij Zázraky.

S láskou a hlubokou úctou k tvému tělu,
Eliška

zázračná hudba

Tahle píseň mě vzala do těla dřív, než jsem si to stihla uvědomit.
Je v ní oheň i klid, syrovost i něha.
Pusť si…možná i v tobě otevře vzpomínku na svět, který jsi nikdy nepřestala cítit. <3