Nafukovací lehátko a já

#ALOHADĚLOHA

Nádherná,

pluju si na nafukovacím lehátku ve tvaru hippie vanu. Teploučké moře mě kolébá a přede mnou zlatá koule, západ slunce, který mě prozařuje. Jednu ruku mám na lůnu a jen jsem.

Ještě před pár minutami jsem chtěla šťourat do úkolů a sedět další hodinu u počítače a ladit emaily. Ten hlásek: musíš to mít pod kontrolou, něco se děje, musíš o tom vědět úplně všechno, co když to nebude perfektní? Opravdu tam ještě uvnitř je?

Hodně dlouho jsem ho neslyšela, co mi dnes chce říct?

Vyskakuje.

Nejradši by hodil pořádné tantrum a vzal si to všechno pěkně pod kontrolu.

Znáš ho?

Já moc dobře. Ukazuje mi, že pouštím kontrolu, protože si tvořím své sny. Učím se delegovat, ještě víc…že někdo bude za mě rozhodovat v mém SOULbyznysu o strategiích a dalších krocích a já jsem tady, abych opravdu vibrovala, byla vizí, sdílela a dělala to, co mě baví úplně nejvíc a byla až taaaak podpořená?

Aaaaaa.

Dýchám.

Sama sobě jsem si předepsala tohle hippie lehátko jaké lék.

Abych do toho nekecala.

Abych byla v té vibraci, do které jsem zvaná, a kterou si tvořím.

Abych se přestala sabotovat.

Tohle jsou ty nejdůležitější momenty, kdy se přepisují staré vzorce v nás.
Tohle jsou ty okamžiky, které je potřeba zpomalit a podívat se hluboce dovnitř.

A tohle je ta opravdová makačka, pokud si přeješ žít své sny.

Někdy je to o tom, že si dovolíš zavřít dveře v práci, která je sice jistota, ale už není v souladu s tebou.

Někdy je to o tom, že poslechneš hlásek svého srdce a bookneš si letenku sama na druhý konec světa.

Ale často je to o tom chytit ty mini momenty, kdy se všechno mění a ty máš volbu být buď v souladu nebo se cpát tam, kde už být nemáš.

Opakovat vzorce, které už jsi přerostla.

A pokud i ty až moc kontroluješ život?
Pusť to. Klidně zatím jen pro dnešek.

Zkus si to.

Kamarádka kontrola je super, tak si s ní zaflirtuj.

Když vyběhne, mrkni na ni, zahýbej boky a vem si lehátko.

zázračná hudba

Co se stane když pustíš kontrolu při tanci?