DĚKUJU TATI, miluju tě. (Překážím… nebo opravdu patřím?)

#ALOHADĚLOHA

Ahoj,
„Měli bysme jít! Měli bysme odsud odejít.“ naléhá taťka.
Rozhlédnu se kolem. Nikde ani živáčka. Celá kavárna prázdná.
Podívám se na něj, jestli to myslí vážně. Vlak nám jede až za tři hodiny – kam bysme šli?

Cítím jeho nekomfort. A najednou to poznávám.
Ten pocit znám až moc dobře.
A hele, tak odsud to je: Překážím.
Hlavně, ať nezabírám moc místa.
Nejlépe když se ještě zmenším.
A udělám si to náročnější.
Protože sem vlastně vůbec nepatřím.

V milisekundě mi proběhne hlavou i příběh s mamkou – a to tiché zmenšování se na veřejnosti, které jsem tolikrát zažila i s ní.
A teď tady s taťkou. Ale moje tělo je v klidu. Ukotvené.

Pousměju se. Chytnu ho za ruku a s láskou řeknu:
Tati, můžeš tu sedět, jak dlouho chceš. Udělej si to hezký.

S úsměvem na rtech se vracím k vychutnávání teplého čaje, přítomnosti mého táty a našeho dobrodružství vlakem za polární kruh.

Tady ti z našeho severeského dobrodružství posílám ještě dalších několik vizuálních pozdravů. Polární záře jsou všechny ty kódy a vibrace, o kterých stále mluvím, které nám Slunce posílá, a které ovlivňují naše těla. A tady k nim nepotřebuješ ani to třetí oko, abys je viděla.

zázračné pravdy, které mi tato chvíle připomněla

1. Tvůj prostor tady je posvátný.
Nejsi „navíc“, nejsi přítěž, nejsi moc. Jsi přesně taková, jaká máš být. Tvůj hlas, tvá přítomnost, tvé světlo má místo v tomto světě.

2. Pocit „nepatřím sem“ není tvůj.
Často neseme energie předchozích generací – maminky, tatínka, babičky… Jejich strachy se otiskly do našich těl. Ale to ještě neznamená, že s nimi musíme dál žít.

3. Tvoje tělo zná pravdu.
Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla nevstoupit do starého vzorce, moje tělo se uvolnilo. Nebyla potřeba bojovat. Jen zůstat. Dovolit si být. A UŽÍVAT SI!

zázračné kroky pro raDOST✨

1. Zeptej se dnes sama sebe: Kde se ještě zmenšuju?
Všimni si, kdy máš tendenci se stáhnout, zmenšit, být „nenápadná“. A potom si polož otázku: Kdo mě to naučil? A komu tím ještě dnes sloužím?

2. Začni jednat jako hrdinka své vlastní hry.
Patříš sem. Ne náhodou. Ne podmíněně. Ale z hloubi bytí. Začni se podle toho i pohybovat, komunikovat, rozhodovat. Nečekej, až tě někdo pozve. Ty jsi tou, která tvoří svou realitu.

zázračná pozvánka

zázračná slova
když víš

když máš jasno
nic tě nic nezastaví
když nevíš
když jsi v chaosu
a stejně si jdeš za svými sny
tak tě nic nezastaví
když sníš a neděláš nic
zastavila ses sama
jdi, po cestě se rozjasní

zázračná hudba

Jedna z mých nejoblíbenějších písní tento měsíc. Pro tebe a pro náš všechny ŽENY na této zemi.